Problém dneška

    Kdesi jsem četl, že lidé všech dob vnímali svou přítomnost jako krizovou. Mohli bychom s tímto názorem polemizovat, ale snad je něco pravdy na tom, že náš od dokonalosti vzdálený svět skýtá vždy značně rozsáhlé pole pro nedostatky, které mohou někdy přerůst až v krizi. V krizi se totiž vždy hovoří o nedostatku něčeho, ať už jde o slabost ekonomickou, myšlenkovou nebo mravní atp.

    V současnosti je známo tolik problémů, že se snad oprávněně hovoří o globální krizi lidskosti. Doslechneme se o ní v oblasti umění, filosofie, sociologie, psychologie, ekonomie, religionistiky, etiky, estetiky, ekologie - takřka ze všech stran se ozývají varovné hlasy. Co vlastně říkají? O tom by se dalo napsat mnoho knih, ale podle mě je jedním ze základních problémů současné doby, tj. přelomu tisíciletí, zásadní nesoulad mezi obsahem a formou.

    Tato dialektická dvojice vystihuje tolik věcí, že jejich pouhý výčet by byl poměrně vyčerpávající. Naše doba je zkrátka formálně dokonalá, ale obsahově prázdná. Zatímco aplikovaná věda dosahuje značných výsledků a prodělává stále prudký vývoj, bortí se její teoretická východiska a s nimi i naše představy o pravdě. Svou pozornost zaměřujeme na hmotné statky, ale už nechápeme, že pro náš život je důležité, jak s nimi naložíme. Příliš lesku a nádhery jen maskuje chudobu v našich srdcích. Takových lidí přibývá, doba je produkuje.

    A řešení? Při hledání léku na tuto krizi, která má své počátky snad až v základech novověku, by nás snadno mohla rozbolet hlava. Nesoulad mezi obsahem a formou však může každý z nás ve svém životě vyrovnat. Třeba tím, že přestaneme být otupělí kvantitou a zaměříme se na kvalitu. Každá chvíle má pak své kouzlo, je jedinečná, je tajemstvím, ke kterému můžeme nebo nemusíme být vnímaví. Všechny okamžiky mohou být naplněny smyslem a lidé taktéž nemusí zdobit jen svou "fasádu".

2.12. 2002

Dodatek (Bonus):

"…V čase svého života snaž se žít - žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci - třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít - žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života…"