(Můj) morální kodex

    Nejdříve bych rád pojednal o tom, zda existuje vůbec dobro a zlo. Nejsou to jen pojmy lidské společnosti? Kdyby na světě nebyly rozumové bytosti, bylo by možno rozlišit dobro a zlo? Domnívám se, že i v čistě materiálním světě bychom mohli nalézt určitou analogii k těmto dvěma pólům: sílu přitažlivou a odpudivou. Dobro v mé představě znamená cíl, smysl, zatímco zlo je absence cílu, smyslu. Podobná dvojice, která má pro mě obzvláštní význam, je bytí k životu(bytí) a bytí k smrti(nebytí). Vím, že analogie mezi nebytím a zlem je poněkud zjednodušená a příliš metaforická, ale právě zde spatřuji důležitý moment, kdy přerušení něčího bytí, přerušení cesty vedoucí k cíli, je v podstatě zlem. Je však třeba se oprostit od tradičního lidského(společenského) chápání dobra a zla. Jestliže kámen je přitahován gravitačním polem planety, nutně musí být jeho cílem spadnutí na její povrch. Nestalo-li se tak, došlo k porušení řádu světa, jeho struktury a harmonie a to může být chápáno jako zlo. Nebylo by to však zlo, za které by se měl někdo stydět, uvažujeme-li na rovině čisté matérie.

    V lidské mysli se však dějí mnohem složitější procesy. Člověk je schopen aktivně ovlivňovat své okolí, je schopen si tuto aktivitu uvědomovat, i sebe samého. Z toho plyne, že člověk se přirozeně cítí odpovědný za své zařazení do světového řádu. Morální kodex je podlě mě systém norem jedince, který se snaží uspořádat vztahy ke světu a k sobě samému.

  Můj mravní kodex není ještě stále dobudován. Zakládá se na respektu k životu, tedy na něčem, co je blízké snad každé kultuře. Myslím, že je důležité zachovat si vnitřní svobodu a tuto vnitřní svobodu neomezovat u druhých. Narážím zde na různost morálních kodexů a zároveň na jejich podobnost. Nemám žádný pevný systém zásad, ale snažím se své jednání podrobovat kritické analýze.

20.5. 2001